Letošní školní rok mám možnost poměrně zblízka sledovat průběh studia na gymnáziu v Německu. Tato zkušenost zásadně ovlivňuje můj současný přístup při rozhodování o výběru osmiletého gymnázia u prostřední dcery.

Rozhodla jsem se sdílet několik momentů, kdy se v gymnaziálním vzdělání na nižším stupni uplatňuje pro mě “nový” přístup. Díky synovi, mohu srovnávat se situací na pražském osmiletém gymnáziu. Možná budou moje postřehy užitečné i při vašem hledání toho nejlepšího osmiletého gymnázia pro vaše dítě.

Víceleté gymnázium v České republice a Německu

Níže v textu sice píšu v Německu, ale mám na mysli jedno konkrétní gymnázium. Netuším zda takhle fungují všechna gymnázia v Německu. Stejně tak znám osobně přístup pouze jednoho pražského gymnázia, z doslechu vím o několika dalších.

1.

Zatímco v České republice se od používání plnícího pera upouští na některých základních školách již v první třídě, na německém gymnáziu platí pro všechny děti do určitého ročníku povinnost používat plnící pero. Jakékoliv zmizíky jsou povoleny jen mimo výuku.

I přes počáteční odpor k plnícímu peru bylo zajímavé sledovat vývoj zápisu poznámek. Používání plnícího pera vedlo nejen ke zpomalení, ale také k většímu soustředění. Výrazně se změnila úprava. “Zrychlovací” funkci gumovacího pera, kde máte neustále možnost opravy jsem do této chvíle vůbec nevnímala. Naši nejmladší prvňačku budu i z tohoto důvodu držet co nejdéle u plnícího pera.

2.

Na velkou přestávku na německém gymnáziu musí žáci nižších ročníků gymnázia povinně ven. V zahradě školy na ně čeká několik stolů na ping pong, badminton, míče. Mohou si zahrát fotbal, projít se ve školním parku. Přezouváním se nezdržují, neboť ve škole se nepřezouvá.

V Praze na gymnáziu děti sedí ve třídě a mobil je nástroj, který umožní, že celá třída je “v klidu”. Od osmé hodiny ranní až do odpoledních hodin tráví žáci v budově, ačkoliv většina škol má venkovní prostory, kde by žáci mohli trávit čas o přestávce. Ačkoliv já sama jsem na ZŠ trávila velkou přestávku na dvoře školy, vůbec nenapadlo iniciovat odchody mimo budovu školy na velkou přestávku.

3.

V Německu převažuje zkoušení testovou formou. Termín testu i jeho obsah i váhu hodnocení znají žáci v dostatečném časovém předstihu. Situace na pražském gymnáziu se loni odvíjela od denního “naladění” pedagoga.

Zatímco na českém osmiletém gymnáziu je obvyklé potrestání testem za nevhodné chování několika jedinců, na německém gymnáziu se konkrétní přestupky vůči školnímu řádu řeší přímo s dotyčným žákem, nikoliv hromadným trestem.

Snaha vynutit si autoritu psaním testu je nejspíš typická vlastnost českého školství. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že tato nespravedlnost dokonale otrávila i toho, který byl původně velmi nadšen z obsahu předmětu.

4.

V Německu se velký důraz klade na dobré vztahy mezi spolužáky. Není to však jen “položka na seznamu”. S dětmi se opravdu pracuje. Nová třída začíná na adaptačním programu a pak se každý týden schází na dvouhodinovém společném volitelném programu, tj. oslava narozenin, výlet, apod.

V Praze byl adaptační pobyt pro primu plnou nových dětí organizován až třetí týden školy. Během celého školního roku bylo jen pár společných akcí, a to z důvodu nevhodného chování třídy ve škole. Jednalo se však pouze o několik jedinců, kterým hranice nedala ani škola, natož rodiče. Už na začátku druhého pololetí se objevily náznaky šikany nejen mezi kluky, ale i dívkami. Mobil hrál ve všech případech velkou roli.

5.

Zatímco v ČR se zatím jen diskutuje o omezení mobilu ve školách, v Německu existuje pravidlo vypnutého mobilu během vyučovací hodiny. Vypnutý mobil se odkládá v každé třídě do krabice. O přestávce jej žáci mají volně k dispozici. Nemám pocit, že by to žáky omezovalo, naopak vede to opět k většímu soutředění celé třídy, nikoliv jen několika jedinců, kteří už v jedenácti letech dokáží odolat zapnutému mobilu v kapse.

6.

Ve srovnání s Českou republikou je poměrně velký důraz je kladen na tělesnou výchovu. Žáci se dva měsíce věnují konkrétnímu sportu s cílem získat základy, zapomenuté oblečení není důvod k neúčasti na hodině. Škola má k dispozici cvičení úbor i boty, které dotyčný musí přinést čistý následující hodinu. Při zameškání více než 3 hodin bez lékařem potvrzených zdravotních důvodů musí dojít k náhradě hodiny. Sportovní vybavení německé školy je pro českou školu nejspíš nedosažitelným snem.

7.

Třídní schůzky je téma na samostatný článek. Ve zkratce – v Německu se objednáváte přímo ke konkrétnímu učiteli na daný čas. Máte rezervováno 15 minut. V českém provedení nejdříve 60 minut posloucháte projev třídního učitele o tématech, které se daly vyřešit emailem. Poté do třídy postupně zavítá několik pedagogů, kteří obecně “vypeskují” rodiče za neumětelství jejich dětí. Pak se můžete postavit do řady k individuálním konzultacím, které probíhaly v doprovodu ostatních rodičů a pedagogů, kteří ve stejném kabinetu poskytují konzultace i jiným rodičům.

Dál bych se mohla rozepsat o puntikování za snahu na českém gymnáziu a řady dalších absurdit, bez kterých se český vzdělávací systém v této chvíli neobejde. Opravdu bych ocenila, kdyby moje děti měly možnost po přechodu na gymnázium předmět “Jak se učit” a školní rok měl jasnější strukturu z pohledu ověřování znalostí.

Netvrdím, že cesta gymnázia v Německu je ta nejlepší. Na druhou stranu její opatření přinášejí konkrétní výsledky, přičemž řada z nich se neodvíjí od financí, resp. nejsou samotná opatření nejsou finančně náročná.

Letos nás možná čeká “druhé kolo” přípravy přijímacích zkoušek na osmileté gymnázium. S informacemi, které mám však teď, už nemám pocit, že osmileté gymnázium v ČR je cesta nejlepšího vzdělání, které mohu svým dětem dopřát. Absurdita příjímacích zkoušek následovaná sledováním bezmocných pedagogů rozdávajících testy za trest a puntíky za odměnu jedenáctiletým dětem mě naopak nutí podrobněji sledovat druhé stupně ZŠ. Zatím jsem v Praze v naší dostupné vzdálenosti na počtu 3 státních základních škol. A co vy?

2 Replies to “STUDIUM V NĚMECKU”

  1. Dobrý den, my jsme z důvodu vámi popisovaných metod v českém školství přešli do školy soukromé a lehce alternativní. Ano není to bohužel pro každého, protože škol s inovativním přístupem je stále málo a lezou do peněz. Ale dítě, které nabylo za první dva roky ve škole pocit, že škola je největší životní “vopruz”, chodí od letošního září s chutí. Je šťastné a spokojené. A rozvíjí se tak nějak celistvěji, protože v nové škole kladou velký důraz i na vztahy a umění slušně řešit konflikty. Všechny děti tu jsou nezakřiknuté, usměvavé, rozumně sebevědomé a velmi komunikativní. Ač mám chytré dítě, tak 8-leté gymnázium vylučuji. Právě z důvodů, které popisujete a mnoha dalších. Mou prioritou je vnitřně motivované dítě, které chápe vzdělávání jako užitečnou zábavu a nemotivují ho jen známky a pruzení rodičů a učitelů. A toho jsme snad dosáhli. Tudíž co s naší druhou předškolačkou je nám už teď jasné a raději se uskromníme, než jí poslat do klasické školy.

    1. Zdravím, rozumím Vám, jen moje zkušenost se soukromým “alternativním” vzděláním na prvním stupni u obou starších dětí mě opět vrátila ke státní základní škole. Alternativní v uvozovkách, protože já nehledám žádné alternativní metody vzdělávání, já si pro svoje děti přeji individiální přístup a přátelskou atmosféru ve škole. Což na soukromé škole sice bylo, ale s ohledem na nárůst školného během 5 let) se také výrazně změnila sociální skupina přijímaných dětí. Podle mých zkušeností se z řady soukromých škol se staly sociální bubliny, kde se sice děti učí spolu komunikovat…atd., ale ve své specifické skupině. V mladším věku pomáhála návštěva skautu…pak už převažuje čas strávený ve škole a spolužáci.
      Ta různorodost ve třídě se rozhodně odvíjí od výše školného, roční školné okolo 50tis./rok znamenalo, že ve třídě byly i rodiny s třemi dětmi, u 100tis./rok se výrazně zvýšil počet jedináčků a snížil se počet rodin s třemi dětmi. Až čas ukáže, že zda přestup na státní ZŠ byl ten správný, ale po 2 měsících na státní ZŠ zatím nelituji. Naopak jsem příjemně překvapena, že individuální přístup lze mít i na státní škole. Jen teda chvíli trvalo, než jsem ji našla, museli jsme mít štěstí při přijetí a nemáme školu za rohem. Vidím velký rozdíl mezi státními základkami teď a před šesti lety.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *