Tuhle otázku si kladu celou dobu, co jsem s dětmi doma. Před nástupem na mateřskou dovolenou jsem tohle vůbec neřešila. Měla jsem jasno – bylo samozřejmé, že co nejdříve se budu vracet do práce. Viděla jsem to tak na 6 měsíců až 1 rok – maximálně:)) Nejdřív na zkrácený úvazek a s nástupem dítěte do školky na plný úvazek. Z dnešního pohledu naivní představa, ale tenkrát… jsem byla skálopevně přesvědčená, že současná žena zvládá vše najednou, nemůže zůstat doma…vysokou školu jsem přece nestudovala jen tak pro nic za nic. Pro ten správně vedený život je třeba co nejrychleji nastoupit do pracovního procesu co nejdřív . Status „jen matka“ mi přece nemůže stačit. Opravdu jsem věřila, že obojí – tj. práci i výchovu dětí můžu dělat ve stejný časový okamžik… že je to jen o správné organizaci.

A dnes? Jediné, čím jsem si opravdu jista, že let strávených doma s dětmi nebudu litovat. A to ani za cenu horšího uplatnění na trhu práce.  Ten intenzívní čas s dětmi beru jako svoji investici do budoucnosti – do společné budoucnosti, tj. moje děti potažmo jejich děti zůstanou v mém životě i v dospělosti. Vím, že jsem pro to udělala maximum. Zůstanou v mém životě, protože spolu budeme umět trávit čas společně.

My jsme totiž měli čas a i v budoucnu si na tohle dám pozor, naučit se spolu trávit čas za jakýchkoliv okolností. Umíme, resp. pořád se učíme řešit spolu nejen radosti, ale i strasti. Jako víkendový rodič bych tuhle šanci neměla…konfliktních situací, tam bude daleko méně. Společný čas s dítětem je třeba si přece užít, ne?

Omezený společný čas znamená, že si jej nikdo nebude chtít kazit. Kompromisy, nastavení hranic, různými způsoby jak řešit hádky či problémy, aktivní, ale i pasivní společné trávení času se projeví v dlouhodobém horizontu. Jsem přesvědčena, že pokud netrávíme čas pravidelně společně k radosti všech členů rodiny, nebudeme jej trávit ani společně s radostí o 20 let později.

Nemůžu je vychovávat pod tlakem, že mám 3 až 4 hodiny denně během týdne a 2 víkendové dny. Mladší školní děti i školkáčci potřebují daleko více času doma. Netvrdím, že se svou matkou, ale s osobou blízkou – členem rodiny, který s nimi půjde životem dál.

Přemýšleli jste nad tím, kolik hodin některé děti tráví v mateřské školce času? Asi mě nepřestane udivovat, kolik hodin strávených v mateřské školce se považuje zcela za normální…ano, je to otázkou priorit jednotlivých rodin. Kolik svého času nám pak ono dítko věnuje v dospělosti? S radostí, s chutí, nikoliv jen proto, že se to musí?

Nástup dítěte do mateřské školky pro mě není doba, kdy dítě zčistajasna prohlásíme za způsobilé strávit 8 i více hodin mimo domov. Už jen z tohoto důvodu je mé vlastní pracovní uplatnění podstatně omezeno zejména v prvních 8 letech dítěte.

Ne všichni však mají flexibilní zaměstnání, ne všichni mají hlídací babičky. Tak co teď?

Už před 3 lety jsem zvažovala podnikání z domova. Opravdu mě lákalo být svým pánem, organizovat si práci časově podle svých potřeb. Zvažovala jsem založení eshopu.  Dnes už cena na jeho provoz není tak vysoká. A i teď si umím představit e-shop s malými doplňky pro domácnost – rukodělné výrobky vyráběné charitativními dílnami. Sociální podnik v pravém slova smyslu by po smysluplných letech strávených doma s dětmi by pro mne byl rozhodně pokračováním na mé životní cestě. A co mi brání? Časová náročnost je v této chvíli pro jednu osobu příliš velká, nejsem už naivní, a nemyslím, že pokud do toho půjdu sama, všechno zvládnu.

Zkrácený pracovní úvazek – tady jsem narazila loni. S jedním dítkem v mateřské školce (první rok) a dvěma školáky, byla představa o mém počtu odpracovaných hodin zcela někde jinde, než tehdejší nabídka zkrácených úvazků v Praze, ale i to se lepší. Mrkněte zde.

Práce z domu je v podstatě můj třetí směr, kterým kráčím po ukončení rodičovské. Chci trávit čas i se svou nejmladší – dalších 5 let tedy budu stále ještě potřebovat flexibilní práci. Myslím, že absolvovanými kurzy i založením blogu jsem k tomuto řešení směřovala posledních 18 měsíců, jen jsem si to nechtěla přiznat. Nechtěla jsem se vzdát tradiční cesty.

Sociální status „jsem matka a vychovávám své děti“ nestačí, a to ani v případě, že máte 3 děti. Opravdu je to tak málo? Rozumím tomu, že finanční situace rodiny nutí na plný úvazek nastoupit i ženu, ALE…..poslední dobou přibývá situací, kdy to situace nevyžaduje… přiznáme-li si to, často je to jen o prioritách…čas strávený s dětmi vysoko na žebříčku není, neb my sami jsme na to taky nebyli zvyklí…a přece jsme to přežili, že?

Původní povolání by mi jen velmi omezeně umožnilo práci z domova. Jednou z dalších cest, kterou teď absolvuji já sama, je REKVALIFIKACE. Víte, že dnes už existují i EU podporované rekvalifikační kurzy pro matky s dětmi, které umožnují i úhradu paní na hlídání? Znáte Czechitas? Mrkněte i na cenově dostupné kurzy tam.

Můj současný plán umožňuje jak zkrácený úvazek, tak realizaci mého vlastního projektu. V této chvíli jsou však mou životní prioritou děti a čas strávený s nimi. Vidím velký rozdíl v životě s desetiletým dítětem a školkáčkem či dítětem na prvním stupni.

Tříletý či čtyřletý školkáček nebo i prvňáček trávící čas ve školce/škole ráno od půl osmé do tří odpoledne, pět dní v týdnu ….opravdu se budeme navzájem přesvědčovat, že se bez svých blízkých má dobře? Není to jen o tom, že si zvykne? Opravdu o něj paní učitelka mající na starosti dalších min. 20 dětí, pečuje jak nejlépe to jde nebo jak nejlépe ji to samotný systém umožňuje? Opravdu je davový přístup to, co pro své děti chceme?

A kam po mateřské to, ukáže až čas a potřeby rodiny jako celku. Každá rodina má jiné zázemi, nejen finační, ale zejména podporu v blízké rodině. Jsem si jista, že s hlídací babičkou a flexibilní manželovou práci se i s třemi dětmi v zádech dá zvládnout hodně. Nikde přece není dané, že o dítě se má starat jen matka. Já se jen přimlouvám, aby to byly osoby blízké, trvale kráčející životem s dítětem.

Děti jsou malé jen chvilku, stoprocentně nás potřebují k životu jen krátce. Brzy se nám začne vracet právě to, jaký přístup jsme k nim samotným zvolili na jejich začátku. Cesta skvělého materiálního zabezpečení a malého počtu strávených hodin spolu – je podle mého názoru cesta, které dříve či později rodiče litují. Bohužel nejde vrátit zpět.

Držím nám všem palce. A jsem zvědavá, jaké plány máte po mateřské Vy? Pokračujete v původním povolání nebo stejně jako já půjdete jinou cestou? Máte skvělou školku? Sdílejte!

Moje poznámka na závěr: Tohle jsou moje osobní závěry z mé vlastní sociální bubliny. Jsem si vědoma, že svobodná matka vychovávající i jen jedno dítko je zcela v jiné situaci, než já žijící  v manželství s třemi dětmi v Praze. O odlišné situaci i o výši příjmu v jiných regionech ČR vím, nejsem rodilý Pražák. Toto je jen moje vlastní úvaha o mé současné situaci. V podstatě jen reakce na současně oblíbené téma pracující matky v zahraničí, kdy nikdy nezazní, že ony své děti dávají do malých skupin, kde se jim dostává individuální péče, nikoliv do davového vzdělávacího ústavu, kde není výjimkou 25 dětí na 2 učitelky. A zároveň obrázek pracující matky vykreslený českými médii, která zvládá vše od vedení podniku až po dostatek času trávený s dětmi i péči sama o sebe snad nemůže být více absurdnější od momentu, kdy máte více než jedno dítě starší než půl roku a hlídání v nedohlednu. Oblíbená věta „stačí jen chtít“ by zároveň měla být doplněna reálným popisem, co vše se dá či nedá zvládnout za 24/7, pokud jste na spoustu věcí samy.