Přesilovka 3 děti na 1 dospělého není u nás zas tak výjimečný stav. Vzhledem k poměrně častým služebním cestám mého muže a nulovému počtu hlídacích babiček jsem se nejen naučila „přežít“, ale už se z toho předem „nehroutím“. Přestala jsem být na sebe náročná v tom slova smyslu, že domácnost bude fungovat stejně jako je to v případě, kdy jsme s dětmi oba dva.

Napsala jsem 10 TIPŮ JAK PŘEŽÍT PŘESILOVKU 3 NA 1.  Ne, nemyslím si, že mám patent na život s dětmi a moje zkratky budou fungovat vždy a všude. V českém světě „mamablogerek“ mi chybí inspirace realitou všedních dní a chytrých knížek o tom, jak by to mělo vypadat jsem už přečetla dost. Tak tady troufale nabízím moje zkratky a budu ráda, když si uděláte chvilku a napíšete mi svoje.

1. Při přesilovce delší než 3 dny mi pomáhá, mám-li v plánu minimálně jeden celodenní výlet, na který navazuje celodenní pobyt doma, tkzv. pyžamový den. Cíl výletu je jasný – unavit děti tak, aby následující den opravdu ocenily, že zůstáváme doma. Pyžamový den zahajujeme velkou snídaní, na jejíž přípravě se podílejí především děti. Pokračujeme společnou stolní hrou, u které si já v klidu vypiju kávu. Pak už pro mě pyžamový den znamená, že v pyžamu zapínám nejrůznější spotřebiče, abych dohnala denní minimum v domácnosti a děti „vesele“ pokračují v pyžamech v programu podle svých představ – vědíc, že pokud nastane hlasitý problém, rozhodně uvítám asistenty pro různé domácí práce.

2. Nevařím, resp. vařím pouze jednoduchá jídla – nic, kde se musí hodně loupat, krájet a hlídat sporák. Většinou mám slušnou zásobu na mražáku. Pokud ne, nebojím se osvědčených polotovarů typu LeGracie. Nebráním se vaření, ale postupem času jsem zjistila, že čas strávený v kuchyni při přesilovce 3 na 1 je docela náročný a úspěšnost mého kuchařského umění razantně klesá.

3. Naopak jsme-li doma sami, vždy si něco dobrého na chuť upečeme, resp. děti něco dobrého upečou. To už je dobrá fáze rodičovství, ne? 🙂 Opravdu se mi osvědčilo vařit s dětmi od malinka. Teď už starší děti řadu věcí zvládnou bez dohledu i bez pomoci. Nejmladší díky své domácí kuchařské sadě je také na dobré cestě, ale potřebuje dohled a i ten úklid po ní je náročnější. Každopádně něco dobrého, doma pečeného zlepšuje náladu mě i dětem, po ránu dvojnásob.

4. Potraviny nakupuju online. V každém eshopu mám připravený základní oblíbený seznam potravin, v případě krizovky dokážu nákup provést na pár kliků, platba kartou u dveří. Nákup je pak otázkou několika minut.  S většími dětmi využívám už méně, ale s batoletem v náručí tohle byla jistota, že v ledničce bude alespoň minimum.

5. Pokud jsem na celou trojku ráno sama, příprava na následující školní den je výrazně pečlivější. Chystáme vše od oblečení, přes svačiny i stůl ke snídani. I tak se řada ranních odchodů do školy a školky jednoduše nepovede. Pokud dorazí všichni na čas, považuju to za úspěch. Některé situace je mi dopřáno zažít opakovaně…ponaučení asi nepřijde, jen z toho někteří vyrostli a mladší zatím nastoupily stejnou cestu, např. jen růžovou a v jiné dnes nejdu! 🙂

Praxe jednoduše pokulhává, i přestože teorii pohodových odchodů z domu máme zvládnutou skvěle. Jen v rodině s třemi dětmi často stačí jeden malý mrzout a lavina je spuštěna. Docela mi trvalo, než jsem si na tohle zvykla… měla jsem pocit, že je to především moje chyba – dneska tam vidím tolik proměnných. Už vím, že sebelepší příprava i načasování mi ani přes moji snahu nezaručí pohodový odchod z domu. I obyčejný nečekaný déšť umí situaci ráno pěkně zkomplikovat. Diskuse o tom, že je třeba zvážit změnu oblečení i bot je „výživná“ nejen večer, ale i s časovým limitem i ráno.

6. Vyhýbám se stereotypu – o tohle se snažím běžně, ale sama s dětmi opravdu cíleně vyhledávám nové hry, knihy, místa pro výlet, akce či kavárny. Nejsem zcela  zastáncem názoru, že mateřská dovolená je jeden velký stereotyp. Jestli něco dokážu v rodinném kolotoči opravdu ovlivnit, tak je to právě míra rutiny a stereotypu. Jedna z mála věcí, u které mám pocit, že záleží jen na mě, jak se k tomu postavím.

Pokud se netočíme v kruhu stereotypu, šance na pohodový den na všech stranách je jednoznačně větší. Často stačí mě i dětem málo….jít do jiného parku, najít nový výletní cíl, vytáhnout staronové hračky ze skříně …často ty nejméně finančně náročné aktivity jsou u nás doma nejúspěšnější. Pro inspiraci mrkněte na tuhle nástěnku – Hračky sama doma.

Moje tipy jak si opravdu užít mateřskou dovolenou už brzy tady na blogu, zatím mrkněte k Hausfrau tady, která napsala 10 tipů jak nezblbnout na mateřské, ty se taky hodí, ne?

7.  Snažím se, aby vše bylo připraveno na následující den ještě předtím, než uložím děti ke spánku. Pak už mám večer jen pro sebe, tj. rozhodně nemůžu tvrdit, že nemám čas jen pro sebe. Mám, jen teda nesmím nechat přípravu na následující den až na dobu, kdy budou děti spát. Úplně v klidu a sama pak můžu odpadnout na gauč.

8. Je-li přesilovka delší neváhám, volat o pomoc. Krizovky pomůže uklidnit nejen částečný profi úklid, ale také jedno dítko odvelené na odpoledne ke kamarádovi, či paní na vyžehlení košil. Představa, že vše musím zvládnout sama už dávno vzala za své. Uznavám je to i o prioritách – částky vynaložené na výpomoc bych často raději viděla vynaložené někde jinde, na druhou stranu je to ochrana mého já před vyčerpáním. Zároveń tato částka s rostoucím věkem dětí klesá.

Baví mě, že i úklid lze objednat online. I nárazově a na konkrétní čas.

Promokód na první úklid se bude určitě hodit. Mě v případě krize stačí, aby přišla paní na úklid na minimální čas, tj. 3 hodiny a zpacifikovala alespoň část bytu. Já pak mám větší šanci se dostat do bodu 0.  Lze objednat i pravidelný úklid. Ten nevyužívám z výchovných důvodů – jsem přesvědčena, že mým dětem prospěje, pokud jsou do úklidu domácnosti aktivně a pravidelně zapojeni.

9. Snažím se chodit brzo spát – dokážu-li vstát ráno ještě před dětmi a připravit se na den v klidu, opět mám větší šanci na v rámci možností klidný den. Tohle je pro mě nejtěžší dodržet – spát klidně půjdu, ale usnout v deset večer se mi úplně nedaří.

10. Za náročný týden se odměním – často sebe i děti. Nic velkého, krátký výlet či zmrzlina s důrazem na pochvalu všech zúčastněných.

Přesilovky se pořád učím zvládat, občas je to paráda a někdy taky pořádný hukot. Teď už je beru jako výzvu a příležitost k osobnímu růstu 🙂  Ono je totiž strašně jednoduché být usměvavou a chápající maminkou, pokud máte odpovídající zázemí, pomoc a podporu.

Samostatně pečující ženy o děti mají můj velký obdiv, neboť mě ve dnech přesilovky chybí především psychická podpora manžela, možnost poradit se o postupu, možnost sdílet cokoliv, co se týká dětí, ať je to radost či vztek (jejich i můj).

Zajímavou inspiraci pro zjednodušení života s dětmi najdete také v knize Jednoduché rodičovství.  Pokud máte zájem, ráda Vám ji půjčím.

Jaké jsou Vaše zkratky jak „přežít“ přesilovku více dětí na 1 dospělého? Budu opravdu moc ráda, když se podělíte o své zkušenosti v komentářích.

Ukládáte si inspiraci na Pinterest? Nezapomeňte na tento článek.