Moje nejmladší nedávno oslavila 4 roky. Dovolím si tedy malé shrnutí, co bych si  byla bývala pořídila hned u prvorozeného, kdybych byla bývala měla dnešní zkušenost o životě s dětmi. Vím, že mé 3 děti jsou malý reprezentativní vzorek, ale třeba jde někdo podobnou cestou…mě osobně nepřestává udivovat rozdíl mezi přístupem k prvnímu  a třetímu kojenci v rodině.

1. Rozhodně bych si našla svoji dulu (zkušenou matku, laktační poradkyni). Scházela bych se s ní během celého těhotenství alespoň 1x měsíčně. Probrala bych s ní všechny své obavy a strachy. Byla by můj prvotní zdroj AKTUÁLNÍCH informací z oblasti porodnictví. Byla by moje pojistka pro krizové situace po porodu – zejména v oblasti kojení, kdy se situace může změnit ze dne na den. Důvěryhodný zdroj informací, který má dostatek zkušeností s dlouhodobým kojením, se akutně těžko hledá.

Měla jsem svoji dulu u druhého těhotenství i porodu (VBAC). Zápisky ze schůzek a emaily, které jsme si během celého těhotenství vyměnily byly pro mě povzbuzující i pro můj třetí porod, kde jsem již neměla pocit, že ji potřebuji. Možná, že kdybych ji měla hned u prvního porodu…nemusela jsem řešit VBAC u druhého. Jsem si jista, že kdybych u prvorozeného měla ve svém okolí někoho, kdo má reálnou zkušenost s kojením déle než 6 týdnů – podstatně méně bych řešila množství vypitého mléka, přibírání na váze, počet prospaných hodin, apod.

2. Pro dny ve znamení „asi zuby“ bych si pořídila závěsnou textilní kolébku jménem HACKA. Pověsila bych si ji nad postel, a zároveň mezi dveře dala hrazdu. Hacku bych tak podle potřeby mohla přes den přesunout.


Pořídili jsme až druhorozené, a osvědčila se moc. Nejstarší si tam pak chodil taky přes den zdřímnout. V noci často stačilo zatahat za provázek. U třetí už jsme byli více venku, takže příležitostí prospat se v kolébce neměla moc. Přece jen bylo třeba vyzvedávat starší… Ale vždy, když spánek nebyl nejlepší fungovala…

3. U prvorozeného by mě nikdo nepřesvědčil, že postýlku vůbec nepotřebuji. Postýlku pak jedině takovou, která se dá ve správné výšce zcela připevnit k mé posteli.

My si pořídili obyčejnou a brzo jsme se s ní loučili. Jenom prvorozeného jsme zkoušeli první měsíce „naučit“ na postýlku. U nás to byla zbytečná ztráta času, který jsem mohla věnovat odpočinku. U druhorozené jsem pořád doufala, že bude spát v obyčejné postýlce a vytáhli postýlku po jejím bratrovi. Opět zbytečné naděje. A pro třetí mi přišlo už zbytečné ji kupovat. Rozhodně bych, ale ocenila více místa ve své posteli. S rostoucím počtem dětí se naše postel stávala menší a menší.

4. Šátek bych si pořídila na začátek ten nejvíc elastický, ušetřila bych si spoustu času opravou převazu. Navíc je jednodušší do něj dítě opětovně vložit.

U prvorozeného jsem si s velkým nadšením pořídila pevný šátek Vatanai. Využila jsem jej na všechny tři děti, a asi čeká i na vnoučata, neboť se s ním nedokážu rozloučit. Rozdíl, když jsem si pořídila na druhorozenou na první období elastický šátek byl ale velký –  šátek i mým mužem uvazaný na první dobrou….Rychlost s jakou dokážete uvázat šátek podle mě výrazně ovlivňuje i radost z nošení. Při mé nešikovnosti byl pevný šátek začátečnická chyba. 

5. Pro ostatní členy rodiny, kteří si neumí či nechtějí uvázat šátek, bych si pořídila české nosítko KIBI. Zároveň je ideální na cesty s dětmi – hodně jsme využili na leteckých dovolených… kdy víte, že kočárek si můžete půjčit v hotelu i na letišti a zbývá Vám jen pár přechodů, kvůli kterým je zbytečné si brát kočárek vlastní. Zvlášť, když letíte s dalšími dvěma dětmi a zavazadel začíná být nějak moc. 🙂 Při více dětech i doma rychlá varianta, kam s nejmladší i při nutnosti dostat se z domu včas.

Já si jej pořídila až u nejmladší. Měla jsem pocit, že úvaz šátku by mě zdržoval. Věděla jsem, že s prvňáčkem dojíždějícím do školy vlakem, a školkačkou budu muset být v daleko větším pohybu, než jsem byla u starších ve stejném věku zvyklá. Díky němu jsme později více nosili na zádech. Daleko více nosil i můj muž. Kočárek jsme u třetího dítka využili až ve starším věku, když už na nošení byla těžká a zároveň toho moc nenachodila. Neměli jsme totiž KOLOBĚŽKU. Další vychytávku, kterou jsme objevili se zpožděním.

6. Už po prvním roce bych si pořídila koloběžku s dětskou sedačkou. Měla bych pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu a zároveń bych si vyřešila dobu, kdy dítě už nechce jezdit v kočárku, ale pořád ujde poměrně malé vzdálenosti. Tříleté dítě se už zcela bez problémů udrží na koloběžce i bez sedačky. Zároveń svezete do školy i staršího sourozence.

Já si ji pořídila, až když nejmladší byly necelé tři roky. Radost z jízdy máme pořád. Jezdíme po celé Praze, výrazně nám ulehčuje přesuny mezi kroužky starších dětí. Přejezd mezi Hlavním nádražím a Můstkem máme v řádu několika minut. Uvezu i malý batoh na řídítkách. Když vezmu školačce aktovku, vejdeme se i tři.

7. Z hraček bych se v prvním letech soustředila více na doma vyrobené hračky, protože většina z nich má poměrně krátkou dobu využití. Inspiraci, co vše lze vyrobit doma najdete zde.

A co se osvědčilo Vám? Co by jste poradily svému já před porodem prvního dítěte? Já bych teď jen dodala:

Netrap se tolik, že jdeš jinou cestou… méně o sobě pochybuj, více věř sobě i svému dítěti. Ke stejnému cíli mohou vést různé cesty. Někdo jde rovnou, někdo klikatou cestičkou. 

Ukládáte si inspiraci na Pinterest? Nezapomeňte na tento článek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *